najděte si nás

Kolik ve skutečnosti prožíváme životů? Názory mohou být různé. Mě zaujal termín „třetí život", na který jsem narazil při práci s jedním klientem, je to překlad názvu jeho firmy. Se svolením si třetí život vypůjčuji.

 

 Jak žije většina z nás?

Hlavní náplní je naše práce, pokud jsme již odrostlejší, popřípadě jsme do toho práskli časně, staráme se o rodiny. Nebo se to alespoň podle svých schopností snažíme. Náš svět se rozděluje na živitele, což jsou převážně muži, a na pečovatelky, které zastupují většinou ženy. Každá ze skupin zastává svou životní roli. Muž se soustředí na vydělávání peněz a k tomu potřebné budování kariéry, je lovec. Žena se stará o děti, chod domácnosti a popřípadě i pohodu svého muže, udržuje oheň. Oba dva mohou nalézt v tomto systému souhru a dokážou se vzájemně doplňovat. Toto rozdělení a zaměření na plnění svých rolí, také potřeba být v nich perfektní, je časem může omezovat a frustrovat.

A to i za předpokladu, že se vzájemně doplňují a tvoří dokonalý pár.

Muž se po své náročné práci a příchodu domů příkladně zapojí do výchovy dětí a her, pomůže s koupáním. Žena i po celodenní šichtě s dětmi poklidí byt, dovaří večeři a po uložení dětí rozebírá se svým mužem, jaký byl dnes lov a jak se cítí, popřípadě hojí jeho rány. Společně se celý víkend starají o své děti a žijí svojí rodinou.

Zní to jako pohádka, ale i ona může časem získat trhliny. Čím to?

Pokud prožívání našeho života rozdělíme na „podživoty", začneme uvažovat nad profesním životem a rodinným životem jako nad samostatnými částmi života, dojdeme časem k poznání, že žijeme v neustálém zápřahu a pracovním nasazení. Ano, starat se o děti je radost, pečovat o rodinu také, mít rodinu je naplňující a skvělé, ale je to práce jako každá jiná, je to neustálé zaměření pozornosti a soustředění se na výkon. Dá se říct, věnovat se na plno dětem a rodině, u toho tvrdě pracovat, by časem umořilo i vola.

Pokud si rozdělíme vědomě svůj život na bloky – skupiny, můžeme je logicky zaplnit.

Jeden život = práce, ať už je to lov, nebo péče o oheň. Druhý život = rodina, chápavé a vlídné vedení dětí, naslouchání, věnování se rodině a jejím potřebám. A co s tou třetí částí? A proč vůbec tři části? Vždyť je to fajn mít práci, rodinu a starat se o vše. Co dál potřebujeme? Podívejme se na to takto. Co je snazší? Jezdit na koloběžce, nebo tříkolce, jak se sedí na židli o dvou nohách, co je více stabilní, dvojnožka nebo trojnožka? Pokud chceme mít stabilní a vyvážený život, je třeba myslet ve třech rovinách. Vše ve Vesmíru je na tři.

Unavení a uštvaní rodiče nejsou ku prospěchu ani pro své děti, ani sami pro sebe.

Začnou být nervózní, frustrovaní, nemají čas vzájemně na sebe a prožívání svých potřeb, už prostě není kapacita. Vznikají problémy, hádky, nervozita z únavy se stupňuje, odchází chuť na sex i hraní s dětmi. Rodiče ztrácí reflexi nejen vůči sobě, ale i svým dětem. Pak se stane, že matka křičí na své děti, které s jejím stavem nemají nic společného, otec trpí nezájmem, a než aby si hrál s dětmi, raději kouká na televizi nebo si na dětském hřišti čte časopis, popřípadě surfuje v mobilu. Frustraci rodičů odnášejí všichni, jak rodiče sami a jejich kvalita života, tak i děti. Vzniká nesoulad ve vztahu, projevuje se to na komunikaci, sexu a následně vyhasíná vášeň a náboj vztahu.

Kolik partnerů ze stagnujících nebo rozpadajících vztahů uvádí, že do doby, než měli rodinu a děti, bylo vše v pořádku. Kolik takto postižených partnerů říká, že ztratili svobodu a sami sebe.

Co tedy s tou třetí částí?

Každý člověk si potřebuje odpočinout, být sám se sebou, jen tak být a nic nedělat, naladit se, vnímat se, popřípadě si číst, zasportovat, odpojit se od potřeb rodiny, dětí. Prostě žít svůj Třetí život. A je jedno, zda se jedná o muže nebo ženu, potřebují to oba. Pak se eliminuje pravděpodobnost, že se jim ze vztahu vytratí zájem, sexualita, vášeň, pochopení, chuť komunikovat nebo samotná láska.

Je potřeba dostat celkový život do rovnováhy. Práci – 1. Starost o rodinu – 2. Sebe sama a svůj intimní prostor – 3. Nejde o to, aby každá z částí byla přesně stejná, je naprosto důležité, aby žádná z částí nechyběla a dostatečně vyvažovala ty zbylé dvě.

Máme své životy ve svých rukách, a jsou kolem nás zákonitosti, které nepodlezeme a nepřelstíme.

Jen z neustálého nasazení a výkonu žádný člověk nevydrží žít dlouho. Není to prostě možné. Je naprosto nutné, životně důležité, si vždy vyrobit prostor pro své potřeby a věnovat se sami sobě, žít Třetí život. Bez něj postupem času přijdeme o chuť do života, prakticky můžeme přijít o všechno.

Pokud by existoval návod na spokojený život a rodinnou pohodu, mohlo by to být právě prožívání Třetího života. Netvrdím, že je samospasitelný, tam kde není souhra, vytratí se vzájemná sounáležitost, neporozumění a rozchod je případně součástí našeho vývoje, ani sebelepší rozdělení rolí nepomůže. Jen říkám, že na obsah Třetího života velmi často, díky starostem a odhodlání být v práci nebo staráním se o rodinu nejlepší, zapomínáme. Třetí život může být klíč. Tak proč ho neobjevit a neodemknout. Žít svůj Třetí život.

Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Kontakt

Poradna pro tělo a duši 

Viktor Lelek
Bolzanova 1
110 00 Praha 1

 +420 776 030 003