najděte si nás

Co to je za šílenost? Kdo z rodičů by se mohl cítit jako tyran? Z nás, normálních lidí...?!

Každý rozumný člověk, rodič, by se mohl zamyslet, jak se svým dítětem lépe komunikovat, zda ho někdy zbytečně neodbyl, nepřehlížel, opomíjel kvůli své únavě, časově tísni, práci nebo aktuální náladě.

A to nejdůležitější, jaké a čí zájmy při výchově dítěte rodič sleduje, čí že vlastně je ten život, který se rodič snaží svému dítěti prezentovat, skrze svoji výchovu. Je to život originální, nebo pouze to, co rodič poznal při výchově od svých rodičů, nebo to, co jsi osvojil sám na sobě, jako důsledek svého životního „boje".

Pokud ano, je důležité položit si otázku. Je to, pro naprosto originální bytost – dítě, dostačující, má si vystačit pouze s naším pohledem a názory? A kde je jeho život, možnosti, názory a originální životní cesta. Kde je prostor pro tvořivost, rozvoj schopností, lásku!

Dítě vnímá, učí se, ukládá si nálady rodičů již od početí, vnímá každou myšlenku svých rodičů. Co tedy předáváte Vy svému dítěti?

Každý den, se v poradně při práci s lidmi setkávám, jak takové opomíjení a jednostranná komunikace s dětmi může být zničující. Dnešní čtyřicátníci, třicátníci, ale i dvacetiletí hledající svojí cestu, sílu a pohled na život, jsou zasekáni a blokováni důsledky jednostranné výchovy a přehmaty svých naprosto milujících a nic netušících rodičů. A jsou tu i děti, patnáctileté, desetileté, pětileté, kterým něco chybí a necítí se dobře, nebo si rodiče všimli, že není něco v pořádku.

Každé slovo i myšlenka je dětmi zachycena, zároveň mysl ukládá tyto informace do kompletního buněčného systému těla, nic se neztratí, nic se neopomene. Vše probíhá na nevědomé úrovni, pracuje „pouhé" podvědomí. K tomu si představte, když dítě začne vnímat informace a slova na vědomé úrovni, což se děje prakticky od okamžiku, kdy se začne učit mluvit, kdy si začne vědomě uvědomovat zvuky a snaží se je pochopit a porozumět jim. Vzpomeňte na své dítě, jak se zaujetím v roce a půl poslouchalo a hlava mu šrotovala, a hned po té napodobilo něco, co do té doby neznalo.

Co se běžně stává. Sedíme s přáteli a začnou se probírat problémy, žena si stěžuje na manžela – tatínka, obráceně tatínek na maminku. Hovoříte s matkou, probíráte, co vašemu dítěti nejde, jestli není nějaké zbrzděné, pomalé, pozadu, nebo to samé s kamarádkou. Vše v přímé blízkosti dítěte. Říkáte si, ale co, vždyť ono je ještě malé, ještě tomu nemůže rozumět. Možná, z našeho pohledu nerozumí, ale vnímá a chápe vše. Co však nechápe, jak o něm takhle někdo může mluvit, vždyť se snaží, dělá vše nejlépe, jak umí a raduje se ze života. A najednou slyší, od své maminky, kterou neskonale miluje, že je problémové, nedokonalé.

Do jeho podvědomí se ukládá, že není dost dobré, že pro rodiče není dost dobré, že je v podstatě nežádoucí. A to, i když tomu nerozumí.

Co potom, když se k tomu přidá přímá komunikace s dítětem. Každodenní situace: „dělej, dělej, přijdeme pozdě, jsi pomalej", „mám už tě plné zuby, už toho bylo dost, nezlob", „neskákej do té louže, nebo dostaneš na prdel", „ty jsi naprosto neschopnej, už máš to triko zase špinavé". A řada dalších, běžných evergreenů, aplikovaných na dvouleté děti, někdy i mladší. Pokud se k tomu přidává ještě pleskání přes ruce, pusu, a na zadek, je to jen vršení dalších křivd a hlubokých zásahů, kterým jen stěží kdy může dítě porozumět.

Dítě má svůj, naprosto svobodný svět. Je bezstarostné, je na nás abychom ho vše naučili, prostřednictvím trpělivosti, pochopení a sdílení lásky. Pokud jsme my nervózní a nevyrovnaní, bude na to naše dítě reagovat nervozitou, neposlušností a bude neovladatelné. Dítě je vždy naším odrazem, zrcadlí naše rozpoložení, bolesti, také přebírá do určitého věku i naše nemoci. Vždy nás upozorňuje, abychom se zamysleli nad sebou. Takže místo nervozity a represe, bychom si měli uvědomit, co je s námi a poučit se, udělat ve svém životě změnu, nebo pouze reagovat na vzniklou situaci jinak a více se dítěti věnovat. Zlaté pravidlo praví, pokud dítě „zlobí" nebo je nemocné, snaží se na sebe upozornit. Volá, jsem tady a potřebuji vás.

Dítě potřebuje lásku, náš čas, pochopení a společné sdílení s oběma rodiči. Pak se nemůže nikdy stát, že by nás mohlo, jako rodiče, něco nepříjemně překvapit. V případě, že od raného věku svému dítěti poskytujeme pochopení, něhu, jsme trpěliví, v následujících letech jeho dětství i v dalším životě se nám vše tisícinásobně vrátí.

Toto je zlomek, co se mezi rodiči a dětmi odehrává, pouhé základy.

Pokud se chcete dozvědět více, vyhledejte přednášku nebo jednodenní seminář „Dobrý rodič nebo tyran?"

Submit to FacebookSubmit to Google PlusSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn

Kontakt

Poradna pro tělo a duši 

Viktor Lelek
Bolzanova 1
110 00 Praha 1

 +420 776 030 003